12. srpna 2008 v 14:35 | xXxBuNnYxXx
|

Spousta lidí se změnila a já taky...Jaká jsem byla? Myslím, že to radči nechtějte ani vědět...Nechci se vracet do ranného věku, ale chci se vrátit teď od začátku deváte třídy jaké to bylo...Byla jsem tak hloupá,najivní,uzavřená, přecitlivělá...Byla jsem to, co lidé říkají EMO, ten pravý opak to, co říká,že se sebevraždíme a tak dále, hroznej pózer úplně nechutný...Nevěděla jsem, ale to, že dělám něco špatně myslela jsem, že je to dobře, ale teď vím, že to dobře není a nebylo a uvědomila jsem si to už dřív...Uvědomila jsem si to pár týdnů po tom, co jsem ztratila nejlepší kamarádku, jaká jsem vlastně byla!Hrozná husa!Ale moje vinna není jen na mojí straně, ale po pravdě jsem k tomu jí dohnala sama. Protože jsem se chovala jako pózer, byla jsem pořád smutná, pořád ve špatné náladě a on si začala myslet, že za to všecko může jen a jen emo, ale teď ví, že to tak není, že je to jinak, prtž já poznala, co to emo je...A řeknu vám,že jsem šťastná hrozně moc!Emo je láska a život, jsou to emoce ne jen ty brečící, ale taky smích a radost! Nepatří do toho žádný poškozování nic z toho není pravda, prtž já jsem jako každej jinej člověk. A emaři jsou taky lidé a řeknu vám,že znám opravdové emaře, kteří nejsou pořád smutní, ale jsou veselí, jen tehdy,když je něco trápí tak nejsou ve svý kůži,ale to není pořád....Těm,co se za to jen vydávají tak to jsou pózeři! A řeknu vám, že nemám ráda pózery nesnáším je!Jsou něco do čeho vůbec nepatří!...Myslím,že po tom, co jsem se usmířila se svojí nejlepší kamarádkou tak je všechno super! Dokázala jsem mluvit před ní konečně narovinu a nebrečela jsem, ale rozplaka jsem jí. Ani nevíte jakou mi to udělalo radost, když jsem jí dojala a potom jsem jí mohla obejmout! Ten pocit je nezapometulný a krásný! Proto taky děkuju všem, co při mě stáli, když jsem zrovna nebla ve svojí kůži a byla jsem jaká jsem byla a tím pádem příšerná moc se za to omlouvám! Prtž já se změnila a už vím, co je pro mě hlavní. Rodina,přátelé,hudba a láska!...Miluju smích a nechápu jak jsem bez něj mohla žít, to prostě nejde nesmát se! To je potom život bez duše, bez ničeho....A taky řeknu to za co se nestydím!Nestydím se za emo, nestydím se za to jsem spát svůj život ani jako do svýho denníku nemám proč! Miluju emo a jsem na to pyšná, že jím jsem! Je to můj život a emo mi zachránilo život! A to myslím doslova, je to něco pro co můžu žít a co mi přináší úsměv na rtech!A je mi upřímě jedno, že mi lidé nadávájí je mi to fuk!Mě už nic neodradí nikdy ať si třeba políbí zadnici!Já mám být proč šťastná a mám na to právo být tím čím jsem jako každý jiný člověk!....A tobě VeRu děkuju za všechno, co jsi pro mě kdy udělala, děkuji moc, že jsi mě neodepsala. Miluju tě jako svojí nejlepší kamarádku a tak to bude a už napořád!Protože už nechci koukat do zadu, ale teď už jen v před.Ještě jednou děkuji moc! Tobě a všem!
Díky moc za koment:)
taky k tomuhle článků..napsala jsi to moc krásně. Musíš být strašně fájn holka. Taky miluju emo a jsme štastná, že jím můžu být. Jsem na to pyšná.
A ano, k emo nepatří jen smutek,....Vždyť radost jsou taky emoce. A sebepoškozování? Vždyť to patří k psychické poruše, ne k emo. Moc krásně jsi to napsala <3