4. června 2008 v 15:31 | xXxBuNnYxXx
|
Ptali jsme se předškoláků jaký mají názor na přátelství a co to vlastně znamená.
-
-
-
-
Moje poznámka: Tohle jsem dneska našla na googlu a je to z jednoho americkýho blogu různě jsem surfovala po placený stránkách (to bude zase účet xD) a pak mě praštilo do očí tohle!Sice tam bylo psousta dětí,co říkali svoje příběhy a názory,ale nejvíc mě zaujal článek šestileté Ellise a její šestnáctileté sestry Nancy...Neváhala jsem se a hodila to do překladače,prtř jsem to nechtěla moc překládat a můžu vám říct,že tohle mě hrozně dojalo je to tak krásný. A nekecám tohle jsem opravdu našla jen tak náhodně...Je to,ale hrozně krásný a pravdivý příběh!Prosím opravdu klikněte můj článek....Jediný,co jsem ze sebe vydala,když jsem to četla po prvý bylo jen páni to není možný tohlte...Mylsím,že někdo pochopí...
→CliCk nA cElÝ čLáNek←
Ellise (6 let): Já vlastně názor na přátelství moc nemám mám nejlepší kamarádku Kelly a myslím,že nám to vydrží dlouho hodně dlouho,ale jsem připravená na to,co se stalo mojí sestřičce Nancy... Moje sestřička Nancy měla nejlepší kamarádku Sofii. Byla to super holka,vždycky jsi se mnou hrála byla hrozně hodná a pochopila jsem, proč jí moje sestřička má tak ráda, a proč jsou nejlepšími kamarádkami,co kdy mohl svět vidět. Dělali spolu všechno!Bavili se o klukách,řešili problém a říkali jsi i ta nejtajnější tajemství,co by ani jedna nikomu jinému než mezi sebou neřekla. Vím to, protože mi o tom jednou Nancy vyprávěla, jak moc je pro ní Sofi důležitá a tak podobně. Ale něco se stalo asi tak před dvouma měsícema, možná to bylo dřív. Ale jejich kamarádsví začalo upadat.Nancy se po prázdninách chovala jinak a navíc měla styl byla úplně jiná skoro jsem jí nepoznala. A tehdy se to změnilo. Pořát se s Sofií jen hádala něco se dělo. Chovala se i jinak ve škole byla věčně v depresi naštvaná nechtěla se s nikým bavit nic! A to bez důvodu nikdy Sofii neřekla,co se děje a já chápu,že jí to začalo mírně štvát a lezlo jí to na nervy. Rozhodli se,že i půjdou na stejnou střední školu a že tam je taky nikdo nikdy nerozdělí,že i když třeba budou v jiných třídách ta za sebou budou chodit. Ale tolik se toho změnilo. Před koncem školního roku,kdy měli začít vélké prázdniny a Nancy měla 1.července šestnácté narozeni se jejich přátelství rozpadlo.Poznala jsem to tak,že Nancy přišla celá uplakaná domu a zabouchla se v pokoji a nechtěla s nikým mluvit. Bylo mi sestřičky líto nevěděla jsem,co mám dělat nebo jak se chovat,ale pokaždý když jsem jí chtěla pomoc tak mě poslala ke všem čertům,že mě nepotřebuje,že jsem moc malá a že nic nechápu. Ale já to chápala vždyť mi bude skoro šest a půl! A příští rok jdu do první třídy! Byla to marná snaha. Asi tak čtyři neděle před koncem školního roku jsem šla s maminkou koupit Nancy dárek k narozeninám. Vybrala jsem jí toho nejkrásnějšího mědvídka na světě a věřila jsem,že se jí bude líbit, a že i příjde snad na jiné myšlenky, když teď doma chodila jako duše bez těla. Když jsme dojeli domů tak jsem hned běžěla za Nancy, protože maminka měla ještě nějakou práci na zahrádce tak jsem měla příležitost jít za Nancy. Bez zaklepání jsem vrthla do jejího pokoje a pak jsem něco uviděla jak Nancy ostrým předmětem si něco dělá na ruce a teče jí krev. Zděsila jsem se netušila jsem proč to dělá. Přiběhla jsem k Nancy a plácla jí víš silou přes ruku až tu hroznou věc upustila a začala jsem pyštět,co to dělá proč to dělá, proč jsi ubližuje. Nancy se na mě podívala uplakanýma očima a schoulila se na zem a plaka a naříkala,že už nic nemá cenu,že je jí příšerně od tý doby,co Sofie se s ní rozdělila. Nevěděla jsem,co mám dělat tak jsem si sedla k Nancy a hladila jsem jí po vláskách a snažila jsem se jí utěšovat.Pak jsem řekla jestli mi to přece jen nechce říct,že i když jsem malá tak to dokážu pochopit a vyslechnu jí ráda moc ráda. Nancy se na mě podívala uplakanýma očima a já se snažila o povzbuzující úsměv nakonec přikývla a sedla si vedle mě. Já jí na ránu dala kapesníček a čekala jsem až začne mluvit. Nancy mi všechno řekla,co se stalo jak se chovala,co pro vedla,že byla husa a že si uvědomila,že ten její styl není o tom být smutná ani o tom si ubližovat. Prostě je to projevit svoje emoce a i smíchem a radostí nebát se projevit smích. Tolik lituje toho,že to pokazila,že to bylo to největší přátelství,co mohlo být, že Sofii měla ráda stejně jako mě a že jí má pořát ráda stejně jako mě. Nechápala jsem a tak jsem se zeptala, proč tedy jí to tedy neřekne a Nancy řekla,že to říkala,ale že Sofie už nemohla,že toho měla dost už od toho jak se chovala od začátku deváté třidy. Řekla jí všechno,co byla pravda,co k ní cítí a co pro ní zanená,ale jí nedokázalo už nic obměkkčit a proto se stalo to,co se stalo. Měla jí věřit hned na začátku,že je nic nerozdělí a ne to pořát překrucovat. Neudělala to a má následky, za který teď musí sama pikat. Snažila se jí napsat něco,ale ona řekla,že už na tohle nemá nervy,že to nechce řešit. Naštvala jí ještě víc tím,když Sofie zahlédla, že má Nancy něco na ruce, něco co jsi udělala ostrým předmětem. Sofie roztrhala všechny psanička od ní. A to Nancy dorazilo ke konci chtěla to udělat taky,ale jak jsi přečetla prvních pár řádků tak to nešlo rozplakala se a vzpoměla jsi na ty krásný časy. Napjatě jsem poslouchala a čekala až Nancy domluví bylo mi jí líto hrozně moc,ale Sofii jsem chápala. Chápala jsem, co udělala, a proč to udělala. Poslední, co Nancy řekla bylo,že se snaží to napravit,že to už nechce nechat na Sofii, ale Sofie bohužel si taky něco prožila a druhé šance prý nedává i když Nancy se snížila a prosila jí o odpuštění tak nic.Nancy řekla,že má to čeho se vždy bála,ale že nechápe, proč zrovna takhle,že kdyby vyzradila její největší tajemství tak to pochopí,ale tohle by nikdy neudělala nikdy by neřekla její tajemství někomu cizímu. Ale teď... Nedopověděla to, protože se rozplaka utěšovala jsem jí,ale ona mě odehnala,že nechce,aby jí nikdo litoval,že už teď čeká jen na obálku s nápisem SORRY a tam je napsaný od Sofie,že už jí posíla ke všem čertům. A do 1. července bylo času dost na to,aby se Sofie rozhodla. Když jsem odcházela tak jsem Nancy řekla,že by měla věřit tomu,že se to spraví jinak to zase zpacká a že by měla se sebou něco dělat. Nancy se opravdu hned další den změnila nebyla to ta holka,co si nechá všechno líbit,ale taky nebyla v depkách smála se, a i když byla pořád smutná za to,co se stalo snažila se ze všech sil vypadat jiná a taky byla! Bylo to hrozně pěkný vidět jí jak se směje a je na mě zase hodná a milá. V den jejích šestnáctých narozenin čekala na to na,co čekala už dobrý tři neděle. Chodila po domě sem a tam a já jí tajne pozorovala zpoza gauče. Pak najednou zavonil zvonek a ona váhavě běžela ke dvěřím chvilku váhala a pak vzala za kliku, otevřela dveře a tak byla Sofie. Obejmula Nancy a řekla jí,že jí to moc mrzí,že ona se taky nechovala k ní moc pěkně a že ví,že se teď snažila a že se hodně změnila. Sofie si uvědomila,že má Nancy moc ráda ať je jaká chce tak jí má přes to moc a moc ráda. Proto jí druhou šanci dala,protože ona si to zaslouží. Nikdy už nebudou takové kamarádky jako byli dřív, protože teď jsou ještě lepší kamarádky a všechno je v poho jsem ráda,že zase k nám chodí Sofie, a že si s Nancy už hodně rozumí. Každá má spoustu kámošů a i když jsou už na střední škole a každá v jiné třídě tak vím,že ony už budou napořát a věřím tomu,že to tak bude. Protože nikdy nebyla Nancy jako je teď. Mám moc ráda svojí sestřičku a jsem moc ráda,že to dopadlo tak nádherně. I maminka je šťastná. No a to je myslím vše... A proto si myslím,že každý by se měl zamyslet nad tím,co se děje a když jsi druhý člověk chybu uvědomí a změní se chováním a je jiný a zase super tak by měl dostat druhou šanci,když ví,že má čisté srdíčko.
júú